close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Demence? Ne. Kreténismus.

15. dubna 2011 v 14:53 | TheGod
Skvělý. Dnešní den be škole by šel pojemnovat slovy "to neuděláš".

Samozřejmě, asi si říkáte, že to znáte, viďte. Hecování. Nepříjemný hecování.

Dnes však všechno šlo do extrémů. Jeden dement z naší třídy během velký přestávky přišel do třídy, prohlásil, že skočí z okna, a bez ostychu to okno otevřel a jednoduše... vyskočil. Už samotnej fakt, že jen tak skočíte ze čtyř metrů, značí, že s vašim pudem sebezáchovy není něco v pořádku. On tomu však nasadil korunu, když se během hodiny přihlásil, a když ho učitelka vyvolala, řekl, že VYPADL z okna. -.-

Následně se všechno semlelo hrozně rychle. On odešel, učitelka za nim. Rozjelo se "vyšetřování". Za náma do třídy přišel říďa, řekl, že má štěstí, teď cituji, že "díky bohu(jé, není zač), že jsem tam neměl auto, to bych ho asi zabil."

Z toho je možný udělat si dobrou představu o naší škole.

Přeji příjemný víkend,
TheGod.

PS. 4 metry sem, 4 metry tam. Škoda, že jsme nebyli ve druhým patře.
PPS. Nezkoušejte to. Prosím.
PPPS. Proč? Jak to ještě musim naznačovat? Pochop to, prosím.
 

Help.

14. dubna 2011 v 17:38 | TheGod
Deštivo. Zataženo. Hnusně. Větrno. (churavo, viž čj.). Dokonalý den. Takhle by to mělo být každý čtvrtek.

Za necelé dvě hodiny se jde na dramaťák, konkrétně na Saturnina. Je to poprvé, co se mi tam nechce. Další večer strávený sedením vedle osoby, kterou nenávidím, a osoby... No, nic. Jestli to takhle půjde dál a TheGod si bude hrát na (boha? haha.) někoho, co nedokáže říct pravdu (možná krutou, možná ne), na dram jsem dneska šel naposledy. To mi za to ten Jirotka ani nestojí.

Dobře, znova začlo pršet. Zátiší je přece v něčem naprosto unikátní. Počasí si dělá co chce.

---

Celé odpoledne poslouchám Beatles. Help. Tou písničkou by se dal můj dočasný stav vystihnout.Jen jedno slovo. Help!
Finská národní garda by měla pohnout.

...

Just hanging around...

12. dubna 2011 v 19:26 | TheGod
Well, lidi. Něco se děje.
Dnešek byl v mnoha věcech opravdu přelomový.

Jak jistě zasvěcení ví (Äm, Myst), dnes proběhla úúúžasná hodina matematiky, prři které jsme všichni psali úúúžasnou písemku. Pche.
Sinus ostrého úhlu. Pche.

Vím, že to zní divně, ale zkoušeli jste někdy, někde, z jakéhokiv důvodu hodnotit svůj dosavadní průběh života? Dnes, během úúúžasné hodiny matiky, k tomu okolnosti přímo vybízeli. Tak si prostě sednete do lavice, do které vás usadí učitel, protože jste prostě chtěli odnést písemku, opřete si hlavu do dlaní a na nic nemyslíte, když tu vám přijde, že uprostřed vaší hlavy se děje něco, co bychom mohli popsat jako malý třesk.

---

Všechno je pryč. Jediné, co slyšíte, je vlastní dech. Začínáte si v hlavě uvědomovat a formovat první myšlenku. Pak začnete vnímat okolní svět, jako by se nic nestalo. Zazvoní, vy jdete domů. Sednete si do křesla, vyhlídnete z okna a uvědomíte si, co jste prošvihli. Sakra prošvihli. Všechno je pryč. Stín minulosti se nad vámi houpe jako ostré kyvadlo. Čas prakticky neubíhá.

---

Probudíte se. Je ráno, 6 hodin, a začíná každodenní stereotyp. Vyčistit zuby, obléct se, nasnídat se. Vyrazit do školy. 100 metrů jít bez náznaku konverzace probouzejícím se městem. Pomalu svítá.
Další hodina matematiky. Cosinus ostrého úhlu. Budeme psát další písemku.

---

Znova. Další písemka. Další sled okolností. Další třesk.

---

Život.

Kam dál

Reklama